Alois Svojsík – nejstarší bratr
Letošního 3. listopadu se konala v kostele sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí mše svatá za všechny naše zemřelé bratry a sestry. Celebroval ji skaut a kněz Miroslav Brtva – Agi. Mše svatá byla zakončena zazpíváním skautské večerky. Bylo při ní také připomenuto jméno pátera Aloise Svojsíka, nejstaršího bratra Antonína Svojsíka zakladatele českého skautingu. Ten právě v den třetího listopadu před 88 roky zemřel. Dnes málokdo zná jeho životní cestu, která se dotkla i českého skautingu.
Cestovatel Alois Svojsík (✳ 16. 2. 1875 — † 3. 11. 1917)
Langhans Archiv Praha
Alois Svojsík se narodil 16. února 1875 ve Dvoře Králové. Po úmrtí svého otce a přestěhování rodiny do Prahy, vystudoval zde gymnázium a kněžský seminář. Nějaký čas potom působil jako kaplan v Mníšku pod Brdy a jako kněz v kostele Nejsvětější Trojice v Praze ve Spálené ulici. Zde také bydlel na místní faře.
Byl obdivuhodně nadaný pro cizí řeči. Znal celkem devět jazyků včetně čínského a japonského. Jeho další láskou byla hudba, hrával dobře na klavír i varhany. Od svého mládí rád cestoval, poznal tak celou Evropu, navštívil i různé kontinenty. Nejvíce mu učarovalo Japonsko.
čtrnáctideník Rozkvět,
roč. 10 (1917), č. 21
Ze svých zahraničních cest čerpal poznatky do svých novinářských článků a literárních črt, které pod jeho jménem vycházely v mnoha tehdejších novinách a časopisech. V roce 1912 do knihy Základy junáctví, kterou napsal jeho mladší rodný bratr Antonín, přispěl kapitolou nazvanou Ideál muže v Japonsku, později publikoval články i v nově vzniklém časopisu Junák.
Byl velkým přítelem prvních českých skautů – junáků a jejich schůzky často obohacoval vyprávěním o dalekých zemích. Nebyl členem jejich spolku, ale sám žil skautským životem v nejvyšší míře. Jako katecheta učil děti náboženství a základům křesťanství, pomáhal chudým, nemocným a zvláště vdovám a sirotkům, jejichž otcové padli na válečném poli v právě probíhající první světové válce. Po kapsách nosil chléb, aby mohl podělit stále hladové děti které potkal. Stal se tak známým a oblíbeným knězem.
repro: Archiv Junáka, Skautský
institut [Fond Plajner]
Jeho životním ideálem a přáním byla „demokratická a jednotná církev česká“. Pro tuto ušlechtilou vlasteneckou myšlenku se často vroucně modlil. Duší i tělem byl českým vlastencem. Byl činný v mnoha národních a vlasteneckých korporacích, pro svou znalost cizích jazyků byl členem i zahraničního odboru Národní rady. Přestože během svého cestování poznal v cizině mnoho exotických a krásných zemí, vždy se rád s láskou vracíval na milované Slovensko. Naposledy to bylo v roce 1917, kdy tam odjel se zvláštním posláním a to agitovat a připravovat mezi slovenských duchovenstvem půdu pro budoucí vytvoření společného státu Čechů a Slováků.
Tato ‚velezrádná činnost‘ nezůstala dlouho utajena rakousko‑uherské tajné policii. Byl pronásledován maďarskými četníky, stal se hledaným psancem, byl nucen se porůznu skrývat, trpěl hladem a nemocemi bez lékařského ošetření. Nemocen, velice duševně a tělesně vyčerpán, vrátil se koncem října 1917 zpět do Prahy.
rodiny Svojsíkových |
foto: Ondřej Přerovský
Rodina Antonína B. Svojsíka se zhrozila v jakém špatném stavu ze Slovenska přijel. Na různé jejich výtky unaveně odpovídal: „Ženu a děti nemám, kdo jiný se má obětovat?“ Přes veškerou rodinnou a lékařskou péči se jeho zdravotní stav natolik rychle zhoršil, že musel být ve vysokých horečkách převezen koňskou ambulancí do nemocnice na Vinohradech. Jeho převoz zajistila paní Julie Svojsíková, manželka jeho mladšího bratra Antonína.
Třetího listopadu 1917, ve Vinohradské nemocnici jeho znavené a laskavé srdce navždy umlklo. Páter Alois Svojsík – katecheta, kaplan, římskokatolický kněz, cestovatel a spisovatel, český buditel a vlastenec, nejstarší z bratrů Svojsíků – podlehl zákeřnému oboustrannému zápalu plic. Bylo mu pouhých 42 roků!
Na jeho poslední cestě do rodinné hrobky Svojsíků doprovodili rakev příbuzní, vděční farníci, věřící, známí a mnozí skauti z Prahy. Jeho ostatky přijala hřbitovní půda posvátného Vyšehradu.
V roce 1913 vydal Alois Svojsík vlastním nákladem rozsáhlou knihu Japonsko a jeho lid vybavenou bohatým obrazovým doprovodem tvořeným především autorovými působivými fotografiemi z cest (mj. i přes předválečné carské Rusko).
Bibliografické údaje:
SVOJSÍK, Alois. Japonsko a jeho lid. Praha: Al. Svojsík, 1913. 568 stran, 220 ilustrací.
Tuto mimořádnou knihu lze v digitalizované podobě prostudovat např. v knihovně Internet Archive.
Kompletní přehled děl Aloise Svojsíka uvádí Národní knihovna v Souborném katalogu České republiky.
(Fotografická dokumentace, popisky a bibliografie: OPL – leden 2023)
≈ převzato z bývalého webového serveru ČINu ≈