50 let Ivovy skautské služby
Na letošním už pětadvacátém Semináři Ekumenické lesní školy jsme v úzkém kroužku přátel vzpomínali, o přestávkách mezi přednáškami, co zajímavého a podnětného nás v uplynulém roce potkalo. Kdosi při těchto rozpravách připomněl, že bratr Ivo Vacík, dlouholetý starosta Svazu skautů a skautek České republiky naplní letošního roku půl století ve službě českému skautingu.
Svazu skautů a skautek České republiky
Je tomu skutečně tak, ačkoliv věk bratra Iva (nemluvě o stále švarné postavě) tomu zdánlivě neodpovídá. Další pozoruhodností tohoto faktu je, že první skautské kroky započal Ivo v oddíle, který si v době svého vzniku nemohl dovolit troubit, že je skautský, sympaticky dojemné pak, že jej za takový, díky v něm panujícímu duchu a prostředí, pokládali jeho členové.
Skautská služba Ivovi v oddíle začala nikoliv hned jeho příchodem do něj. Avšak poměrně brzy potom. Což bylo nevídané vzhledem k tomu, že šlo o mírně zaobleného nováčka, který neběhal v rekordním dorosteneckém čase šedesátku. Přesto rychle proděravěl v oddíle první mokasíny a jeho mnohé schopnosti se staly zřetelnými, nepřehlédnutelnými. Ivo byl jmenován rádcem družiny Jelenů.
To byl rekord významnější vítězství v běhu na čert ví kolik kilometrů. Právě od doby vedení družiny datuje Ivo svou skautskou službu. V první půli šedesátých let následoval tajný skautský slib. Byl u prvních hodin a dnů kdy se vyjednávalo o vzniku střediska Psohlavci. Což byla operace plná nadšení a očekávání, při níž však bylo nezbytné hlídat, aby čest zůstala stále vysoko. Ale podařila se.
Prvotní plán Psohlavců – využít příležitosti a dosáhnout obnovy skautské organizace – byl na jaře 1968 naplněn. Ivo v těch vzrušujících dnech držel služby ve skautské Informační kanceláři. V sále Domovina byl v březnu téhož roku při první ustavující schůzi skautských činovníků. Vnímal a uvěřil slovům té krásné písně, jíž se všichni tenkrát v Domovině zavázali: „Zaplál oheň divuplný v naší vlasti krásné, naší vinou, přísaháme, nikdy neuhasne…“
SSS ČR | foto: archiv Svazu
skautů a skautek České republiky
Zažil když byly oddíly brány veřejností a nadšenými dětmi útokem. Vztyčoval na bránu po dvaceti letech svobodného tábora skautskou lilii. Po příjezdu tanků hledal s ostatními bratry cestu jak zachovat skautingu prostor, aniž by utrpěla jeho pověst. Prostor se však den ode dne zmenšoval celé společnosti, nejen skautingu. Ivo se však rozhodl dál vést oddíl v němž byl opět rozpoznatelný skautský duch jako tomu bylo v nehostinném čase, když do něho před lety sám vstupoval. Ivovi svěřenci se tak mohli cítit být skauty v mimořádných podmínkách.
A opět, muselo přejít dvacet let, než uzrála doba, aby se mohl skauting veřejně ucházet o přízeň společnosti a své historické místo v ní. Bratr Ivo patřil v roce 1989 k hlavním tvůrcům, režisérům hry skautingu o skauting. Víme, že se ne zcela zdařila, alespoň ne tak jak si Ivo přál. Avšak nepřestal ve skauting a jeho sílu věřit. Však také proto u něho v činorodé službě vydržel dalších pětadvacet let.
Děkujeme Ti, bratře Ivo.
≈ převzato z webového serveru Svazu skautů a skautek České republiky ≈
