Příběh Miroslava Kopta, skauta, bojovníka proti komunismu a politického vězně

Miroslav Kopt byl 2. dubna 1953 jako mladistvý odsouzen Lidovým soudem trestním v Praze za sdružování proti republice k šesti měsícům odnětí svobody. Výkon trestu byl však přerušen amnestií prezidenta republiky z května 1953. Kopt propuštění využil k plánování dalších protikomunistických akcí a s dalšími členy střediska Ostříž založil skupinu „Tonda“. Státní bezpečnost ovšem skauty i nadále sledovala. Během domovní prohlídky, po zatčení 12. října 1952, byla u Kopta nalezena pistole ráže 9 mm a větší množství nábojů. Kopt byl 10. března 1955 odsouzen Krajským soudem v Praze za velezradu k deseti letům trestu odnětí svobody. Během hlavního líčení uvedl, že svůj negativní postoj ke komunistickému režimu nemá důvod měnit. [2]

V táboře nucených prací Nikolaj na Jáchymovsku, kam byl Kopt umístěn jako vězeň s číslem A 027215, probíhala poměrně čilá ilegální činnost. Pod vedením skauta z Nové Paky Radko Pavlovce byl zkonstruován primitivní radiopřijímač, mapovány doly a těžba na Jáchymovsku atd. Radiosoučástky pomáhali opatřovat i skauti z Prahy pod vedením Emanuela (Oriona) Racka, jednoho z odsouzených v procesu se členy 34. střediska Ostříž. První radiopřijímač byl hotov na konci roku 1955 a vězni s jeho pomocí poslouchali vysílání Rádia Svobodná Evropa (RSE) a BBC. Vyhloubenými šachtami se jim podařilo navázat spojení i s dalšími lágry, a na tábor Rovnost ještě v roce 1955 dopravit další přijímač.

I díky těmto kontaktům, na nichž se podílel i Miroslav Kopt, se mj. podařilo koordinovat stávky vězňů. Postupně, zejména po sérii přednášek o T. G. Masarykovi, které mj. vedl polistopadový předseda Ústavního soudu ČSFR a ČR Zdeněk Kessler, byli vězni z Nikolaje přesunováni na Rovnost. Kopt se přednášek rovněž účastnil a jejich obsah šířil dále mezi vězni. Přestože svou činnost v květnu 1957 utlumili, s ohledem na zvyšující se riziko prozrazení byl Radko Pavlovec spolu s dalšími znovu odsouzen. Zapojení Kopta do ilegální činnosti nikdo neprozradil, a tak byl pouze umístěn na deset dní do izolace, protože se v dopise rodičům silně kriticky vyjadřoval proti komunistickému režimu. Karel Kahoun ve své publikaci Lámání lilií shrnul činnost odsouzených členů Junáka na Nikolaji slovy: „Za naše skautské aktivity na lágru by každému mohli pár let přidat!“ [3]

Miroslav Kopt i ve vězení probíral se členy Junáka možnosti budoucí výchovy mládeže. Zejména se skauty ze svého střediska se shodl, že mladým lidem má být důsledně vštěpován antikomunismus. Kopt se před spoluvězni vyjádřil i v tom smyslu, že škody napáchané režimem by měli uhradit členové komunistické strany. Tento svůj názor, který se donesl až k příslušníkům bezpečnostních složek, neváhal potvrdit během výslechu, přičemž dodal, že je absolutně nepřátelsky zaměřen proti komunistickému zřízení. Uvedl dokonce, že Junák by se měl stát rozhodující organizací pro výchovu mládeže. Dle zprávy z 23. prosince 1958 předával Kopt spoluvězňům literaturu, kterou získával od civilních zaměstnanců jáchymovských dolů. Šířil těmito kanály získané zprávy o domácím i zahraničním politickém vývoji. Spoluvězně přitom ujišťoval, že i po propuštění plánuje zakládat protikomunistické skupiny. Jeho plány bezpečnostním orgánům hlásil nasazený spoluvězeň Jaromír Chlapec a další. Miroslav Kopt se také pokoušel získat radiopřijímač, který byl ukryt po zatčení skupiny kolem Radko Pavlovce. Opatřoval si i součástky pro jeho vylepšení a vytipoval si osoby pro jeho obsluhu. Radiopřijímač se mu však nakonec získat nepodařilo. Kopt se však nevzdával svého základního postoje, když ještě ve výpovědi 19. dubna 1960 uvedl, že lidově demokratické zřízení je z jeho pohledu nedemokratické a porušuje občanské svobody. Z vězení byl propuštěn o necelý měsíc později, dne 12. května 1960, na základě amnestie prezidenta republiky. Z vězeňského zařízení domů do Prahy jej následoval i kontrarozvědný svazek, v jehož rámci byla jeho činnost sledována Státní bezpečností. [4]

Kopta, stejně jako řadu dalších politických vězňů zatčených v mladém věku, čekala základní vojenská služba, k níž byl záhy povolán. Ani zde však ze svých názorů neslevil. Dle zpráv vojenské kontrarozvědky (VKR) poslouchal v kanceláři velitele roty vysílání RSE. Oldřich Rottenborn, bývalý vedoucí střediska Ostříž, se pak před spolupracovníkem Státní bezpečnosti neprozřetelně vyjádřil v tom smyslu, že Kopt své umístění využívá rovněž ke sběru vojenských zpráv. Vojenská kontrarozvědka na něj nasadila svého spolupracovníka Růžičku, který se jej měl, dle pozdějšího Koptova vyjádření, snažit vyprovokovat k činnosti. Růžička například svým řídícím orgánům sděloval, že po něm Kopt požaduje vybudování osmi mrtvých schránek v okolí jeho bydliště, do nichž by umisťoval zprávy o Sboru národní bezpečnosti, Lidových milicích, KSČ, tovární výrobě atp. Rovněž jej Kopt naučil tyto zprávy šifrovat. V červnu 1962 měl vyslat Růžičku do Prahy za Rottenbornem s tím, aby jej zapojil do protikomunistické činnosti. Rottenbornem byl však údajně odmítnut. [5]

V roce 1966 se Kopt zapojil do fungování pražského střediska Psohlavci, jež, byť fungovalo pod záštitou Československého svazu mládeže, začalo pod vedením Josefa Zikána (Bobra) v jednotlivých oddílech zavádět skautské metody výchovy. Vedoucí střediska následně sehráli podstatnou roli při obnově Junáka na jaře 1968. Členem přípravného výboru se stal i Miroslav Kopt. V roce 1968 se Kopt vrátil do obnoveného 34. střediska Ostříž, kde po Jiřím Oktábcovi vedl jeden z oddílů. Po zániku Československého svazu mládeže se zapojil i do fungování nově vzniklé zastřešující organizace Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM) a podílel se na organizování III. sněmu Junáka plánovaného na podzim 1968.

Záhy po okupaci ČSSR vojsky pěti států Varšavské smlouvy se představitelé dětských a mládežnických organizací – včetně Kopta – zapojili do protestů, v jejichž rámci mj. organizují petice podporující československou vládu jakožto jediné legální vedení státu. V tomto smyslu byla sepsána i výzva Služba vlasti z 29. srpna 1968, kde Kopt a další odmítají Moskevské protokoly, okupaci a ztrátu národní suverenity. Dále text vyzývá mládež k dobrovolným brigádám, které by pomohly odstranit část škod způsobených okupací. Obdobně jako výzva Služba vlasti byl koncipován i dopis mládeži z 27. srpna 1968, jenž byl rovněž signován i Miroslavem Koptem. I přes tyto snahy však v dalších letech dochází k rychlé „normalizaci“ a možnosti svobodné výchovy mládeže jsou postupně omezovány. Na konci roku 1969 sepsal Miroslav Kopt spolu s Jiřím Zachariášem a Ivanem Makáskem prohlášení SYRINX, které se ohrazovalo proti ústupkům Ústřední rady Junáka vůči novému normalizačnímu vedení dětských a mládežnických organizací. Dopis byl zejména veden ideou, aby se domácí skautská organizace raději sama rozpustila, než aby se čím dál více podřizovala za cenu obětování vlastních hodnot. I přes tyto snahy Kopta a dalších je po letních prázdninách 1970 činnost Junáka ukončena postupným sloučením s Pionýrskou organizací, přičemž část bývalého vedení byla kooptována do České ústřední rady pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže. [6]

Po srpnu 1968 se obnovil zájem Státní bezpečnosti o Miroslava Kopta, k jeho osobě je úkolováno několik tajných spolupracovníků, včetně např. bývalého tajemníka náčelnictva Junáka Slavoje Chodounského (krycí jméno „Sláva“). Po roce 1970 Kopt i nadále vedl svůj oddíl, který však nepřevedl pod žádnou ze složek nově vzniklého Socialistického svazu mládeže. Spolu s tím obnovuje i svůj zájem o přímou protikomunistickou činnost, do níž postupně zapojil rovery (většinou mladí lidé mezi 15 až 18 lety) ze svého oddílu, kteří pomáhali zejména s šířením exilové literatury. Dne 17. září 1971 Kopt společně s Jiřím Zachariášem zorganizoval akci, během níž byl hrob zakladatele organizace Junák Antonína Benjamína Svojsíka zakryt československou vlajkou a nápisem „Skauting vylučuje totalitu – totalita vylučuje skauting“. [7]

Miroslavu Koptovi se dále dařilo, jakožto členovi radioklubu, cestovat přibližně každé dva roky, pod záminkou účasti na technických veletrzích, do Spolkové republiky Německo. Během výjezdů navštěvoval své známé mezi německými skauty, pracovníky RSE atp. Asi v roce 1974 navázal Kopt opětovně kontakt s emigrantem a bývalým členem střediska Ostříž Miroslavem Obrmanem. Dle zprávy Státní bezpečnosti z 3. října 1974, měl Kopt téhož roku navštívit budovu ústředí západoněmecké skautské organizace. Podařilo se mu však v roce 1984 setkat i s ředitelem RSE Georgem Urbanem, s nímž jej spojila Olga Kopecká (Valeská). V roce 1987 pak Kopt jednal i s dalším ředitelem československého vysílání RSE Zdeňkem Šedivým. S pomocí Miroslava Obrmana a dalších osob (např. Heino Seegera a západoněmeckých skautů z jeho oddílu) Kopt nejpozději od roku 1974 až do roku 1989 zajišťoval pašování rozsáhlých zásilek exilové a další nepovolené literatury do Československa. Balíky se Svědectvím či knižní produkcí nakladatelství ’68 Publishers a Index přicházely asi jednou měsíčně. Dle záznamu Státní bezpečnosti z května 1976 měl dokonce Kopt dostávat přes své kontakty zahraniční tiskoviny jen dva dny po jejich vydání. V roce 1973 se mu podařilo zveřejnit v exilovém skautském časopise STOPA článek nazvaný „Stopa stopy doma“. Podepsán byl pseudonymem Syrinx. V textu připomíná konec domácí skautské organizace v Československu a železnou oponu označuje za „hraniční barikádu nesmyslnosti a zla“, přičemž dodával, že probouzející se svoboda zemřela pod pásy tanků. [8]

Přes Miroslava Obrmana a další osoby se Koptovi dařilo do zahraničí posílat také zpravodajské informace, např. o rozmístění vojenských jednotek v západním pohraničí, které získával např. od jednoho ze členů svého skautského oddílu, sloužícího během základní vojenské služby na Karlovarsku. Později mu dokonce předal mapy se zakreslenými skladišti zásob a materiálu, jenž byl určen ke stavbě mostů v případě postupu vojsk Varšavské smlouvy do západní Evropy. Státní bezpečnost si zjevně s Miroslavem Koptem nevěděla příliš rady. Zpráva z 13. ledna 1978 tak sděluje, že i přes prověrku korespondence se nedaří Kopta usvědčit z činnosti, neboť odmítá práci ve skupinách z důvodu jejich malé bezpečnosti, dodržuje zásady konspirace, provádí si prověrky osob a kontroluje, zda mu není podstavován spolupracovník bezpečnosti. Svazek kontrarozvědného rozpracování k Miroslavu Koptovi byl následně uložen k archivaci. [9]

V první polovině osmdesátých let se do výše zmíněné distribuce exilové literatury zapojil i Obrmanův syn Jan, který zorganizoval skupinu spolužáků z Mnichova. Jednotlivci, zejména Christine Eble (později provdána Obrman), pak exilovou literaturu převáželi do ČSSR, kde ji předávali Koptovi a dalším osobám, případně uschovávali v pražském kostele sv. Ignáce z Loyoly. Finanční prostředky na nákup knih poskytoval například Alexander Tomský či Pavel Tigrid. Významná část zakázané literatury byla navíc pašována na mikrofilmech. V červenci 1985 Jan Obrman nastoupil do zaměstnání v analytickém oddělení RSE. [10]

V roce 1983, v souvislosti s rozmísťováním sovětských balistických raket středního doletu s jadernými hlavicemi v ČSSR, přišly Koptovi od rodiny Obrmanů razítka „Nechceme SS 20“ a později „Propusťte politické vězně“. Razítka rozdal mezi své skauty a skauty z oddílu J. Zachariáše, kteří je po dobu asi čtvrt roku vylepovali po nástěnkách, plakátech, budovách atd. V roce 1989 Kopt s pomocí Jana Obrmana a Ervína Lobpreise zajistil kopírovací zařízení pro potřebu skautského samizdatového časopisu ČIN. Časopis nevycházel ještě ani rok, když byla po pádu komunistického režimu v Československu v prosinci 1989 v sále Městské knihovny v Praze obnovena činnost organizace Junák. [11]

Život Miroslava Kopta v letech 1948 až 1989 je zajímavým dokladem skutečnosti, že jedinec se mohl rozsáhlou činností úspěšně postavit tehdejšímu režimu, pokud byl obklopen spolehlivými přáteli. Kopta pak neodradilo ani téměř osm let věznění v uranových dolech, kde se naopak spolu s dalšími skauty podílel na ilegální protikomunistické činnosti. Po roce 1974 se pak orientoval zejména na předávání zpravodajských informací a dovoz exilové literatury do Československa, často za neúspěšného dohledu příslušníků Státní bezpečnosti, kterým nezbylo než si na jeho počínání interně stěžovat.

---

Poznámky:

[1] Rozhovor s Miroslavem Koptem pro Ústav pro studium totalitních režimů, dostupné na https://www.ustrcr.cz/uvod/vzdelavaci-projekt-pamet-a-dejiny-totalitnich-rezimu/skauti-v-protikomunistickem-odboji/miroslav-kopt/ (dále jen Rozhovor pro ÚSTR; stav ke dni 11. 11. 2015, revize ed. 2. 8. 2023); rozhovor s Miroslavem Koptem pro projekt Paměť národa ze dne 7. 7. 2009, dostupné na https://www.pametnaroda.cz/cs/kopt-miroslav-1935 (dále jen Rozhovor pro PN; stav ke dni 11. 11. 2015, revize ed. 2. 8. 2023). Národní archiv (dále NA), fond (dále f.) Správa sboru nápravné výchovy (dále SSNV), osobní vězeňský spis Miroslava Kopta, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1955, sp. zn. 1 T 5/55.
[2] NA, f. SSNV, osobní vězeňský spis Miroslava Kopta, rozsudek, sp. zn. 1 T 5/55.
[3] Tamtéž, rozsudek, sp. zn. 1 T 5/55, hlášení ze dne 14. 12. 1958 a 11. 4. 1957, vězeňský posudek ze dne 2. 7. 1956; KAHOUN, Karel: Lámání lilií. ÚDV 2006, s. 101–102; BOBEK, František. – ROTTENBORN, Oldřich: Skauti za ostnatými dráty. Praha 1993, s. 42–43, 54, 60, 68; rozhovor pro ÚSTR; rozhovor pro PN. Archiv bezpečnostních složek (dále ABS), f. Svazky kontrarozvědného rozpracování – Centrála (dále MV‑KR), arch. č. 577871 MV, zpráva ze dne 20. 11. 1959.
[4] ABS, f. MV‑KR, arch. č. 577871 MV, zpráva ze dne 20. 11. 1959, 23. 12. 1958, 20. 11. 1959, 18. 1. 1959, informace o činnosti KDS na NPT Rovnost ze dne 6. 1. 1960, zpráva ze dne 12. 2. 1960, 3. 3. 1960, výpověď Miroslava Kopta ze dne 14. 4. 1960 a 19. 4. 1960, zpráva ze dne 13. 5. 1960 a 13. 2. 1961.
[5] ABS, f. MV‑KR, arch. č. 577871 MV, zpráva ze dne 19. 4. 1963, agenturní zpráva ze dne 8. 3. 1961, zpráva ze dne 21. 3. 1962, 3. 5. 1962, 8. 5. 1962, 26. 5. 1962, 2. 6. 1962, 14. 6. 1962, 22. 6. 1962, 28. 6. 1962, 4. 5. 1962, 20. 8. 1961, 1. 11. 1962, 8. 3. 1963, 16. 4. 1963, 4. 10. 1963, návrh na uložení osobního svazku ze dne 19. 7. 1964; rozhovor PN; rozhovor pro ÚSTR.
[6] Rozhovor pro PN; ABS, f. MV‑KR, arch. č. 577871 MV, zpráva ze dne 17. 11. 1973, charakteristika ze dne 2. 1. 1974, výzva Služba vlasti, Kopt informace; Tamtéž, arch. č. 624275 MV, svazek třetí, záznam o pohovoru s Miroslavem Vítkem ze dne 15. 1. 1972, záznam o pohovoru s Jiřím Lukšíčkem ze dne 30. 10. 1972; Tamtéž, f. Vyšetřovací spisy – Centrála (MV‑V), arch. č. V‑24880 MV, usnesení ze dne 11. 10. 1974; Archiv Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (dále ACOH ÚSD), rozhovor s Miroslavem Koptem vedl Lukáš Havel dne 25. 8. 2011; výzvy Služba vlasti ze dne 29. 8. 1968 a Naší mládeži ze dne 27. 8. 1968, soukromý archiv autora.
[7] Rozhovor pro PN; ACOH ÚSD, rozhovor s Miroslavem Koptem; Ministerstvo obrany ČR, Odbor pro válečné veterány (dále MO­‑OVV), ev. č. 262000047/11/2016-1322, výpověď Jiřího Zachariáše ze dne 21. 9. 2015.
[8] ABS, f. Agenturní svazky – centrála (MV‑TS), arch. č. 592765 MV, zpráva ze setkání ze dne 6. 9. 1975; Tamtéž, f. MV‑KR, arch. č. 577871, zpráva ze dne 3. 10. 1974, záznam ze dne 19. 3. 1975, 10. 10. 1975, závěrečná zpráva ze dne 13. 1. 1978; Tamtéž, f. MV‑KR, arch. č. 751519 MV, záznam ze dne 13. 3. 1980, návrh na opatření ze dne 21. 3. 1980; rozhovor pro PN; ACOH ÚSD, rozhovor s Miroslavem Koptem; rozhovor s Jiřím Zachariášem vedl Lukáš Havel dne 14. 6. 2011; MO‑OVV, sp. zn. 262000047/11/2016-1322, výpovědi Zdeňka Klaudise ze dne 17. 9. 2015, Jana Obrmana ze dne 6. 10. 2015 a dopisy Jaroslava Verzala ze dne 2. 6. 2015, Heino Seegera ze dne 12. 10. 2015. Archiv Junáka, Skautský institut. Syrinx: „Stopa stopy doma“. In: Stopa č. 36, Kalifornie 1973, s. 5.
[9] MO‑OVV, ev. č. 262000047/11/2016-1322, výpovědi Zdeňka Klaudise ze dne 17. 9. 2015, Jiřího Zachariáše ze dne 21. 9. 2015, Jana Obrmana ze dne 6. 10. 2015 a dopis Heino Seegera ze dne 12. 10. 2015.
[10] MO‑OVV, ev. č. 262000047/11/2016-1322, výpověď Jana Obrmana ze dne 6. 10. 2015; rozhovor pro PN; TOMEK, Prokop: Československé bezpečnostní složky proti Rádiu Svobodná Evropa. „Objekt ALFA“. ÚDV 2006, s. 162.
[11] MO‑OVV, ev. č. 262000047/11/2016-1322, výpovědi Zdeňka Klaudise ze dne 17. 9. 2015, Jiřího Zachariáše ze dne 21. 9. 2015; rozhovor pro PN; PLACÁK, Petr: StB a „protizákonné písemnosti“ v osmdesátých letech. In: Securitas Imperii, roč. 1994, č. 1, s. 3–17.

---

Studie byla prvně publikována ve 3. sborníku o protikomunistickém odboji „Vyjádření úcty a vděčnosti“ vydaném Vojenským historickým ústavem Praha v únoru 2018. Pro web SOVF byla převzata se svolením autora.

⚜