Skauti míří do Spálené

---

…

Neděle 26. listopadu 1989

LETENSKÁ PLÁŇ – UŽ JE TO TADY
Při velké manifestaci na Letenské pláni mě Pedro oznámil, že se zítra večer sejdeme ve Spálené a připravíme otevření Skautského informačního střediska. Další den ráno středisko zpřístupníme veřejnosti a tak oficiálně zahájíme třetí obnovu skautské organizace Junák.

✶ ✶ ✶

Pondělí 27. listopadu 1989

PRAHA 1, SPÁLENÁ Č. 9 – KLUBOVNA SVAZU OCHRÁNCŮ PŘÍRODY
Ve večerních hodinách se ve Spálené č. 9 v malé místnosti s předsíňkou schází asi desetičlenná skupina nadšenců. Bratři: Orel, Pedro, Owigo, Sova, Ivo Vacík, Milan Žaloudek, Pavel Gůtl, Karta a několik dalších. Většinou vůdcové skrytých skautských oddílů organizačně zaštítěné Svazem ochránců přírody, ale i jinými sportovními a společenskými organizacemi. K jádru skupiny patří i členové ilegální redakce a vydavatelé skautského samizdatového časopisu ČIN.

Prostor malé klubovny působí sice stísněně, ale v dané situaci je pro nás zázrakem. Stolek, dvě židle, lavice a pohovka, pultík rozdělující místnost na dvě části a malá výkladní skříň hned vedle vchodových dveří z ulice. V zadní části domu má Orel kancelář s telefonem. Okamžitě od něho natahujeme dráty a zavádíme podvojnou přípojku. Po celou dobu trvání Skautského informačního střediska jsou telefonní poplatky převáděny na konto Českého svazu ochránců přírody. (Po ukončení činnosti střediska prozatímní vedení Junáka v čele s br. Sumem odmítlo částku za provoz telefonu zaplatit!!)

Místnost vyzdobujeme státní vlajkou s obrazem T. G. Masaryka. Ve výkladu aranžujeme skautskou lilii a portréty A. B. Svojsíka a R. B. Powella. V horní části umísťujeme pás s nápisem Junák a prostor doplňujeme obrázky ze života skautů. Připravují se informační a propagační materiály, které rozmnožuje br. Sova. Tiskne se hlavně oněch známých sedm bodů k obnově Junáka vypracovaných skupinou redaktorů samizdatového ČINu, portréty TGM a skautské lilie.

Kartovi byl ustanoven jako hlavní pomocník br. Milan Žaloudek – člen Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky, který v té době studoval a měl v těch převratných dnech volno, a tak se mohl práci ve Skautském informačním středisku plně věnovat.

Atmosféra tohoto večera s nadšením všech zúčastněných byla neopakovatelná. Kolem desáté večer jsme se rozcházeli s tím, že se sejdeme opět brzy ráno. Otevření informačního střediska jsme stanovili na devět hodin dopoledne.

✶ ✶ ✶

Úterý 28. listopadu 1989

SKAUTSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO OTEVŘENO – ZAHÁJENA TŘETÍ OBNOVA JUNÁKA
Již v časných ranních hodinách panoval v malém prostoru Skautského informačního střediska čilý ruch. Každý ze skupiny přinášel vše co předpokládal, že bude k činnosti střediska potřebné. A také mnoho z toho, co bylo po léta pečlivě opatrováno a schováváno. Vládlo zde trochu zmatku a hodně nadšení. Pedro přivedl br. Suma. Ten veškerou naší činnost schvaluje a souhlasí i se sedmi body na jejichž základě má být Junák obnoven. Těsně po osmé přichází redaktor deníku Sport Vl. Urban a dělá první rozhovory s přítomnými.

Po osmé postávají první zájemci kolem výkladu a před dveřmi střediska. Skautské „tamtamy“ zní Prahou. Před otevřením je již zde hlouček asi patnácti zájemců o skauting. Otvíráme něco před devátou, neboť netrpělivost je zřejmá na obou stranách. Malý prostor před pultíkem se zaplňuje a otázky padají jedna přes druhou – sotva stačíme odpovídat. To ještě netušíme, jaký zájem nás čeká v příštích dnech!

Připravené informační a propagační materiály rychle mizí. Bratr Sova několikrát za den přináší další – vše, co dokáže jako opravář rozmnožovacích zařízeních narychlo vytisknout. Šlo o stovky a stovky kusů tiskovin. Později nabídla svou pomoc a vypomohla s rozmnožováním Pedagogická fakulta UK.

K osazenstvu Skautského informačního střediska – „k těm ze Spálené“ – a jejich přívržencům, se připojují další bratři. Bratr Karel Průcha – jeden z posledních ze skupiny vězněného náčelnictva Junáka v padesátých letech a nekompromisní obhájce čistoty skautských ideálů. Bratr Princ, který se stará o evidenci přihlášek. Přichází pomoci i br. Mikolášek – Miky, který přináší razítko s lilií a textem ‚Středisko skautské výchovy‘, ale také řadu dokladů spojených s likvidací Junáka v roce 1970 a odhalující postoje mnohých aktérů z té doby.

Odpoledne přichází i reportér Hlasu svobodného Československa vysílající z Kanady. Nahrává krátký rozhovor o obnově skautingu a také naší bratrskou zdravici celému světovému skautskému společenství. Ještě tentýž večer je zpravodajský šot odvysílán.

Zavádíme adresář bratří a sester podle obvodů a okresů. Přichází řada rodičů, kteří chtějí přihlášku a zařazení dítěte do některého oddílu. První posíláme do již působících pražských oddílů. Za informační materiály občas dostáváme menší finanční obnosy – vyrábíme pokladničku na dobrovolné příspěvky na provoz střediska.

Po uzavření, po šesté večer, zasedáme k poradě. Řešíme jak dál s bratry, kteří jsou zaneprázdněni v zaměstnání a nemohou se účastnit celodenního provozu. Hodnotíme vysokou míru prospěšnosti střediska v tomto prvním dnu. Zájem je mnohem větší než jsme očekávali, …a nepolevil ani v dnech dalších.

(„Ti ze Spálené“, svými aktivitami předešli urputné snahy některých bývalých činovníků z náčelnictva Junáka obnovit československý skautingu opět nesamostatně a nesvobodně – ve struktuře a v područí neblaze proslulého Socialistického svazu mládeže.)

✶ ✶ ✶

…

Sobota 23. prosince 1989

SVĚTLO Z BETLÉMA – POPRVÉ V ČESKOSLOVENSKU, POPRVÉ V PRAZE
Byla to úžasná obětavost skautů a skautek z exilového oddílu ve Vídni, kteří pod vedením bratra Radko Pavlovce – Bleska a jeho ženy Jiskry přijeli v předvečer vánočních svátků jako jedni z prvních opět do své vlasti. Mnozí z nich – ti mladší – poprvé v životě.

Dlouho a netrpělivě jsme je očekávali před příjezdem vlaku na Wilsonově nádraží. Bylo nás asi deset – ze Spálené a ČINu. Také tu byli bratři Princ a Šťastný. Teprve v okamžiku, když se oddíl skautů z Vídně objevil v příjezdovém tunelu, vystoupil náhle zezadu, odněkud zpoza sloupů nádražní haly, br. Sum.

Po přivítání nastal přesun na Vyšehrad k hrobu A. B. Svojsíka. Tam nás již očekávali desítky skautů a skautek, včetně několika osob z prozatímního náčelnictva. Poprvé svobodně zavlály léta opatrované a ukrývané družinové a oddílové vlajky. Slova se ujmul bratr Pavlovec – Blesk, exilový vůdce oddílu z Vídně. Po jeho projevu jsme se snažili přimět ke krátké řeči br. Suma. Marně. Zcela kategoricky to odmítl. (Pro jeho osobu, asi stále ještě nenastala ta „vhodná doba“ a „správný čas“ se k československému skautingu přihlásit.) Tuto podivnou situaci na památném Vyšehradě u hrobu náčelníka zakladatele a před zraky exilových skautů narychlo zachránil bratr Mirko Šťastný. Pronesl pozdrav k přítomným a slovy vzdal hold skautské historii i velké naději v třetí obnovu junácké organizace. Zazněly skautská a státní hymna. Nad zešeřelým Vyšehradem, v onom vánočním čase, jsme, nikoliv bez pohnutí, vnímali silnou skautskou atmosféru.

Naši milí hosté se jeli ubytovat. Bylo dohodnuto, že se opět všichni sejdeme v 19. hodin u sochy sv. Václava na Václavském náměstí.

Ve stanovenou dobu jsme se opět sešli. Jaké ale bylo naše rozčarování, když jsme zjistili, že z náčelnictva se dostavil jen br. Pisko. Před sochou sv. Václava starší skauti v krojích a s vlajkami vytvořili špalír. Bratr Blesk pronesl projev o symbolice betlémského světla a světlo pak bylo rozdáváno přihlížejícím i předáváno kolemjdoucím. Později jsme společně, za zpěvu skautské večerky, ukončili tuto malou slavnost.

Již na Vyšehradě pozval bratr Pavlovec představitele prozatímního náčelnictva, bratry z ČINu a  Skautského informačního střediska (včetně bratrů Prince a Šťastného) na společnou večeři do restaurace v hotelu, kde byli ubytováni. Z náčelnictva však nikdo nepřišel, jen br. Pisko k soše sv. Václava, ale i ten pozvání nepřijal. Neúčast aspoň některých zástupců náčelnictva, byla pro naše hosty nepříjemným překvapením. Velmi jsme cítili, jak se jich toto jednání nemile dotklo. My ostatní pozvaní, ve snaze osvětlit a napravit nepříjemnou situaci, jsme strávili v srdečném rozhovoru s exilovými hosty dlouhý večer. Stín, který padl na toto setkání, jasně předznamenal, jaké postoje vůči našim exilovým sestrám a bratřím, lze od staronového vedení Junáka v budoucnu očekávat.

Toto veřejné vystoupení skautů v Praze bylo první a na dost dlouhou dobu i poslední.

(Fotografická dokumentace a popisky: OPL – červen 2022)

---

≈ převzato z bývalého webového serveru ČINu ≈