Sto let Dvacetčtyřky: historie skautského střediska 24 Sever Praha

24. klub OS YENA (1930–1936)

Ustavením OS YENA se Dvacetčtyřka rázem zbavila očividných problémů, které jí přinášela výchova mládeže. Místo toho se její členové věnovali aktivitám, které je naplňovaly, zejména sportu a spolkové činnosti. Jen pro zajímavost – vstup do oldskautského klubu stál 5 Kč, roční příspěvek činil 12 Kč. Pro porovnání se můžeme podívat například na ceny některých potravin a služeb v té době. Kilový bochník chleba stál v roce 1928 zhruba 3,40 Kč, ostříhání vlasů přibližně 4 Kč. Průměrný plat úředníka v té době činil 1360 Kč měsíčně. Vstup do oddílu tak nebyl nijak finančně zatěžující.

K roku 1935 se v klubu registrovalo třicet členů. Vedoucím byl stále Jakov, po boku mu jako zástupci stáli František Švancar a Buddha. První zmiňovaný byl zároveň nejstarším členem – bylo mu v té době 29 let. Většina ostatních členů byla výrazně mladší, jejich věk se pohyboval mezi 22 a 25 lety. Nejmladšímu bylo osmnáct let. Valnou většinu osazenstva tvořili muži (27 členů), ale nacházely se mezi nimi již také tři dívky, všechny o něco mladší.

Klubovna za hostincem U Topolů už nevyhovovala novým potřebám klubu, tak se oldskauti scházeli prozatím alespoň po hospodách a restauracích v okolí. Za jakousi domovskou základnu jim sloužil zejména hostinec pana Kopřivy v ulici Na Pěšinách (pravděpodobně dnes stále ještě fungující rodinný podnik nesoucí název Restaurace Na Pěšinách), kam si dokonce oldskauti pořídili i pingpongový stůl. Tento stav ale oldskautům nevyhovoval a tak začala v ulici Voctářova vznikat nová dřevěná klubovna. Oddíl se tak přesunul z Kobylis téměř do Libně. Tentokrát se již členové nespoléhali na svépomoc, ale na práce si najali profesionálního tesaře z Horních Chaber. Oproti předchozí maličké klubovně byla ta nová prostorná, měřila 5 × 9,5 metru, byl v ní stůl na stolní tenis a náleželo k ní i volejbalové hřiště. Klubovna se nacházela nedaleko loděnice, pod náspem výjezdu na Libeňský most, který zde stál od roku 1928. Umístění klubovny bylo výhodné, protože členská základna oddílu rozhodně nebyla pouze z Kobylis, naopak její velká část pocházela právě z Libně. Dne 26. května 1932 došlo k oficiálnímu otevření nové klubovny. Čtyřiadvacítka tak měla poprvé od svého vzniku reprezentativní sídlo. Po obnovení skautského oddílu o několik let později ale narazila na to, že klubovna stála příliš daleko od Kobylis, kde se začal nový oddíl formovat. V roce 1938 tak Čtyřiadvacítka musela opět hledat nové útočiště. Tuto starou klubovnu přenechala 35. libeňskému oddílu a později v ní sídlil 25. oddíl. Po druhé světové válce došlo ke konfiskaci klubovny i okolních pozemků, které zabrala stále se rozšiřující libeňská loděnice.

Ačkoliv dokumenty k tomuto období stále nepřináší mnoho informací o samotném chodu oddílu, dvě věci se zdají být jasné – záliba členů klubu OS YENA ve sportu a aktivní účast na mezinárodních skautských akcích.

V roce 1932 si oldskauti pod vedením stavitele Karla Širce, jednoho ze zakládajících členů nejstaršího 1. kobyliského oddílu, vybudovali na vypůjčeném pozemku v dnešní ulici Kubišově (původně Na Vydrovce) vlastní tenisový kurt. Ten byl využíván nejen k aktivitám vlastního oddílu, ale byl také pronajímán veřejnosti. Výdělky z něj využívali oldskauti k údržbě libeňské klubovny.

Nadšení pro sport dokazuje například i Sportovní kniha OS YENA založená v roce 1933, do které členové zapisovali všechny výsledky sportovních aktivit, příznačně začínající touto výzvou: „Šetřete tuto knihu, neb i v budoucnosti rádi shlédnete, kdo hájil barvy klubu na sportovním kolbišti.“ Záznamy zachycují období mezi lety 1932 až 1935. Potvrzení významu sportovních aktivit pro OS YENA (a ostatně i pro bývalý 24. oddíl) nám nabízí úvod sešitu, ve kterém stojí: »Již z počátku, při založení 24. oddílu Svazu Junáků Skautů v r. 1925, jevil se zájem o sport v našem oddíle. Pěstovalo se vše k čemu byla aspoň částečná příležitost a to nejvíce: tennis, wolley­‑ball, lehká athletika, cyklistika, plavectví, střelectví, fotbal, házená a jiné. (…) Dodnes rádi všichni vzpomínají, jak s chutí a láskou závodili, aby naše vlajka vždy byla co nejvýše.«

Aktivní přístup oldskautů k životu i ke sportu dokazuje i heslo OS YENA odkazující na sokolskou sportovní tradici: „Kde ruch, tam život! – Nadšení vítězí!“

OS YENA pravidelně vyzýval oddíly z celé Prahy k turnajům ve všemožných sportovních aktivitách, zejména populární byly týmové soutěže ve stolním tenise, kterých se členové zúčastnili jen v roce 1932 hned jedenáctkrát (osmkrát z toho YENA vyhrál). Vyvrcholením sezóny byl dubnový trojvečerní turnaj Přebor Československých Old­‑Skautů v table­‑tennisu pod taktovkou 19. OS Kamarádi na Žižkově za velké účasti diváků. Z něj si YENA odnesl pohár za první místo. Kromě ping­‑pongu soutěžili oldskauti také v přespolním běhu, volejbale, cyklistice, lehké atletice či běžkování. Oddíl YENA v turnajích a sportovních utkáních s železnou pravidelností vítězil. Stejně nabitý sportovní program byl ve všech v knize zaznamenaných letech.

Zásadní každoroční sportovní událostí oddílu byly Memoriály Kamila Širce. Tento velký propagátor cyklistiky v oddíle a jeden ze tří bratrů „zakladatelů“ zemřel v mladém věku dne 17. listopadu 1928. Na jeho počest oldskauti pořádali 23 km dlouhý cyklistický závod, jehož trasa vedla z konečné zastávky tramvaje v Kobylisích přes Bohnice, Chabry, Zdiby, Líbeznice, Březiněves a Ďáblice a končila u Kobyliské střelnice. První ročník memoriálu konaný 25. září 1932 řídil Jakov a zúčastnilo se ho celkově šestnáct závodníků z pěti oddílů (pořádající OS YENA, 7. OS Varjag ze Smíchova, 77. OS Líbeznice, 6. OS Domovina a 35. OS Libeň). Z dobových zpráv se dozvídáme, že závod vzbudil velký zájem veřejnosti. Přihlíželo mu na tisíc diváků, což by bylo i dnes impozantní číslo. V roce 1933 už bylo na startu 53 závodníků z deseti oldskautských oddílů. Dva byly dokonce mimopražské – jeden z Plzně a druhý z Roudnice. Třetí ročník se konal za účasti 47 závodníků a opět asi tisíce přihlížejících. Velký zájem jak ze strany účastníků, tak i diváků dokazují, že memoriál byl významnou místní sportovní událostí. Profesionalita akce navíc stále narůstala. Při pátém ročníku memoriálu v roce 1936 již měli organizátoři domluvenou reklamu, občerstvení, čestné hosty a patrony. Závod se konal ve třech kategoriích – a) skauti, oldskauti a táborníci, b) trampové a příchozí a c) vojíni. Pouze první kategorie přitom soutěžila v týmovém přeboru, zbylé mezi jednotlivci. Startovné bylo stanoveno pro individuálního jezdce na 5 Kč, pro týmy na 15 Kč. Roku 1938 měla být přidána ještě jedna kategorie s názvem Ženy – skautky. Kvůli nastalé politické situaci se ale memoriál v tom roce již neuskutečnil. Závod byl krátce obnoven po konci války, když se roku 1946 a 1947 konaly ještě dva poslední ročníky.

Druhou významnou oblastí aktivit OS YENA byly skautské zahraniční cesty. Se zahraničním aspektem skautingu se členové poprvé setkali pravděpodobně při Táborech slovanských skautů (zvaných také I. Slovanské jamboree), které se konaly od 28. června do 2. července 1931 v pražské Stromovce u příležitosti dvacátého výročí vzniku českého skautingu a ze kterých se postupně vyvinula akce zvaná Středoevropské jamboree. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších mezinárodních skautských událostí, která se na našem území odehrála. Zúčastnilo se jí více než 15 000 lidí z celé Evropy. Bylo zde možné potkat přes 3000 polských, na 300 jugoslávských a i několik ukrajinských skautů. Kromě nich přicestovaly také delegace z Británie, Rumunska, Litvy, Lotyšska, Francie, Maďarska a Rakouska. Program Slovanského jamboree nám pomůže nastínit úryvek Svojsíkovy řeči během zasedání Hlavního stanu Svazu slovanských skautů a skautek dne 2. listopadu 1930: »Ze sletových podniků první bude zahájena odborná výstava¹, a to již 7. června. V neděli 28. června bude pochod Prahou na Hrad a hold presidentu a vládě republiky. Konána budou shromáždění na počest 20 let čsl. skautingu, slavnostní i pracovní schůze Slovanského svazu, slavnostní představení v divadlech, recepce, garden party, závody skautské, ideové, tělovýchovné, výlet na význačná místa Prahy a republiky. Nastává doba velikých úkolů a činů, kde není místa pro odklady a omluvy. Každý nechť se náležitě uplatní ve velikém našem díle na prospěch skautingu, národa a státu.«

Bohužel nevíme, kolik členů OS YENA se osobně zúčastnilo, ale vzhledem k tomu, že se akce odehrávala v Praze a ve střediskovém archivu se zachovalo velké množství tiskového a propagačního materiálu, dá se usuzovat, že byli zastoupeni v hojném počtu.

Nejvýznamnější mezinárodní skautskou událostí byla pro oldskauty z Dvacetčtyřky jistě účast na čtvrtém celosvětovém skautském jamboree, které se konalo mezi 2. a 13. srpnem 1933 v maďarském Gödöllő (česky Jedlová). Celkově setkání navštívilo téměř 26 000 skautů ze 46 zemí. Kromě zakladatele skautingu Roberta Baden­‑Powella se zúčastnila i maďarská hlava státu, Miklós Horthy, který zahájil celé setkání úvodní řečí. Pro českou delegaci byla účast hořkosladká. Původně se očekávalo, že se jamboree uskuteční v Československu, ale zejména kvůli nedostatečné podpoře vlády, která se bála organizovat takto velkou událost během velké hospodářské krize, nakonec musel Antonín Benjamin Svojsík jako hlavní propagátor od nápadu ustoupit.² Účast měla být poměrně nízká. Na příkaz náčelnictva, které nechtělo vyvážet v době vrcholících ekonomických problémů a nezaměstnanosti kapitál do zahraničí, se měl zapojit pouze padesátičlenný oddíl. Dalším problémem byly velice chladné mezinárodní vztahy Československa a Maďarska v meziválečných letech a neustálé obavy z maďarského revizionizmu, tedy snahy zvrátit výsledky poválečných mírových smluv a získat zpět Slovensko.

Přesto nakonec československé náčelnictvo svůj postoj upravilo. Prvním důvodem byly poplatky, které byly nakonec tak nízké (asi 350 Kč), že se celá řada skautů rozhodla vyjet na vlastní pěst. Druhým pak byl slib maďarské vlády československému ministerstvu zahraničí a financí diplomatické záruky, že se zdrží jakéhokoliv zneužívání shromáždění skautů k podpoře revizionizmu (což ale nakonec nedodržela). To přimělo vedení Junáka k poskytnutí dostatečné podpory účastníkům z řad našich skautů. Akce se zúčastnilo rekordních 320 československých skautů rozdělených do deseti oddílů. Jistě mezi nimi byli i někteří členové OS YENA, jak dokládá účastenský lístek Jakova, který ale velice pravděpodobně nejel sám.

V archivu střediska se zachovala celá řada letáků i z dalších mezinárodních akcí, kterých se zřejmě členové z OS YENA zúčastnili. Díky potvrzení o zaplacení poplatku 100 Kč na Ústředí i přiložené fotografii můžeme s jistotou říct, že se členové vedeni Jakovem zúčastnili také třetího rumunského jamboree, které se konalo mezi 5. a 30. červencem 1934 v přímořském letovisku Constanta­‑Mamaia.³

Z materiálů můžeme tušit, že navštívili i další velké skautské akce po celé Evropě, jako například druhé Slovanské jamboree v Polsku (od 11. do 24. července 1935 ve městě Spała) či World Rover Scout Moot ve Švédsku (od 30. července do 8. srpna 1935 v Ingarö poblíž Stockholmu).

Bylo by ale nepřesné tvrdit, že v OS YENA neprobíhala i mnohem běžnější činnost. Oddíl organizoval četné taneční večírky s populární jazzovou hudbou, různé slavnosti a mikulášské sešlosti zejména po restauracích v Kobylisích a Libni. Jeho členové se pravidelně účastnili oldskautských setkání a sněmů. Nejen ze sportovních záznamů, ale i z běžné činnosti je jisté, že OS YENA s některými okolními oddíly pojily nadprůměrně dobré vztahy.

---

Poznámky:

---

Jan Kudrna – Jakov (nar. 1906), zvaný též Wabaso či Jéňa, byl výraznou osobností meziválečné historie Dvacetčtyřky. Byl druhým zakladatelem skautského oddílu v Kobylisích, posléze 24. oldskautského klubu YENA. V roce 1925 obdržel vysoké skautské vyznamenání Svastiku Náčelnictva. Po válce byl velitelem skautského okrsku Prahy VIII, IX a X.

---

Tolik třetí kapitola a ukázka z knihy Sto let Dvacetčtyřky, která přibližuje dobrodružnou historii tohoto inspirativního pražského skautského střediska. Redakce si dovoluje tuto výpravnou a pečlivě zpracovanou knihu vřele doporučit pozornosti vážených čtenářů stránek SOVF.

Bibliografické údaje:
SMRČEK, David. Sto let Dvacetčtyřky: historie skautského střediska 24 Sever Praha.
Praha: Junák – český skaut, středisko 24 Sever Praha, 2021. 192 stran. ISBN 978-80-11-00268-8.

---

❖ Stručnou historii střediska 24 Sever Praha (1921–2001) naleznete ve formátu PDF ⇣

1. Ve Veletržním paláci, pozn. aut. ↩

2. Důvodem mohl být i fakt, že zmíněné Slovanské jamboree, které mělo být generálkou na světové jamboree, zůstalo v dluhu asi 170 000 Kč. Tyto dluhy pak trápily Junák ⁴ ještě několik dalších let., pozn. aut. ↩

3. Rumunská jamboree byla zaměřena zejména na účastníky z románských národů., pozn. aut. ↩

4. Myšlen je Svaz Junáků Skautů a Skautek republiky Československé, pozn. ed. ↩