Tábor Eliáš

Těžba uranu vyžadovala obrovské množství pracovních sil. Zpočátku na dolech pracovalo asi 5tisíc německých zajatců, ale po únorovém komunistickém puči zde rychle přibývaly u všech šachet koncentrační tábory, které se plnily převážně politickými vězni. Nastalo rabování přírodního bohatství za podmínek pro dnešního člověka nepředstavitelných. Vězni zde otročili za nelidských podmínek, bez hygienických a bezpečnostních opatření, s minimální stravou. Kdo nesplnil normu, dostal poloviční dávku už tak ubohého jídla a nikdo se neptal, proč normu splnit nemohl. V březnu 1952 pracovalo v Jáchymovských rudných dolech 18 tisíc politických vězňů. V nejbližším okolí Jáchymova bylo deset šachet a třídírna rudy ve Vykmanově – zvaná tábor L.

Jedním s jáchymovských koncentračních táborů byl tábor ELIÁŠ, který se nacházel v západní části Krušných hor ve výšce 900 m n. m. V roce 1949 sem byli dopraveni první političtí vězni komunistické vlády, z věznic z celé republiky, mezi nimi první skauti. Tábor tvořily nejprve čtyři dlouhé dřevěné baráky s palandami plnými štěnic se slamníky z dřevité vlny, jeden zdravotnický barák, záchody formou latrín, sklady, kuchyně a nechyběla ani korekce. V té době zde žilo 618 vězňů, kteří byli rozmístěni po 24. na jednu světnici. Celý tábor byl postaven na radioaktivní haldě. Práce na této šachtě (tak jako na všech ostatních) byla těžká jak v podzemí, tak na povrchu, k tomu nelidské zacházení, hlad, minimální zdravotní zařízení bez péče o zuby. V létě i v zimě se pracovalo v jedněch šatech, v kterých se i spalo. Zima v Krušných horách je dlouhá a krutá, baráky byly vymrzlé a topit se smělo jen s povolením bachařů. Těžký úděl vězňů dokázalo posilovat jen přátelství. Zvláště bratrské přátelství mezi skauty bylo pevné, utužené nelidskými podmínkami.

Výkony na všech šachtách a úpravnách rudy stoupaly a v r. 1952 odjížděl do tehdejšího Sovětského svazu týdně jeden vlak o čtyřiceti vagonech po 30ti tunách uranové rudy, v roce 1953 to byly už dva vlaky. Československo stálo vyrabování jáchymovských dolů do roku 1959 360 miliard US dolarů. V roce 1957 těžilo Československo 12 % světové produkce uranových rud, za které platily tisíce politických vězňů nesmírným utrpením – potoky slz, krve a zmařenými životy.

Těžba uranu v jáchymovské oblasti skončila v letech 1960–1961. Šachty se likvidují, veškerá zařízení se rozmontovává a likvidují se i koncentrační tábory. Zůstávají jen některé budovy, které se částečně využívají jako provizorní sklady, nebo se pomalu rozpadají. Těžní jámy šachet jsou zabetonovány. Skončilo velké trápení pro vězně – otroky. Tím ovšem nesmí upadnout v zapomnění tato krutá doba. To si uvědomili karlovarští a jáchymovští oldskauti a z vlastní iniciativy, bez cizí pomoci, vztyčili v roce 1992 na dole Eliáš sedmimetrový kříž. Stojí zde, uprostřed přírody, jako němá výčitka za všechnu bolest, utrpení a zlobu, která zde byla napáchaná. Na dolní části kříže, pod kovovou lilií, můžeme číst: „K památce vězněných, mučených a popravených skautů v létech 1948–1958“.

Nikdy nesmíme zapomenout! Proto každým rokem se zde scházejí skautské oddíly, vždy v sobotu před svátkem sv. Václava, společně se zástupci Konfederace politických vězňů a vzpomenou na ty, kteří tak krutě trpěli pod komunistickou nadvládou, společně zapálí slavnostní oheň a uctí památku skautskou hymnou. A každý skaut a skautka položí kámen na mohylu jako symbol trvání vzpomínky.

Přijď i ty, sestro a bratře, do klínu Krušných hor, kde bylo spácháno tolik bezpráví.

Napsal K. R., vězeň č. E 0951

⚜