Hloupost či zlomyslnost?
Úvahy známého skautského výtvarníka reagujícího rozhořčeně na stálé snahy vytěsnit ze současného skautingu vše podstatné a tím se pokusit zničit skauting zevnitř. Dalším „Trojským koněm“ v tažení proti skautingu jakožto smysluplnému celoživotním stylu, je vyslovení názoru, že skauting je vlastně „koníčkem“, tedy jakýmsi „hobby“.
Skauting není koníčkem!
archiv redakce ČINu
Skauting v naší zemi má prazvláštní osud. Zvenčí i zevnitř řízené politické převraty ohrožovaly třikrát jeho existenci, ale přes tvrdé perzekuce hnutí vždy ožilo – jako bájný Fénix. A byť jen v omezeném rozsahu a ilegálně, udržoval skauting svou kontinuitu i v těch zlých dobách totality. Jiná, méně zjevná, ale o to nebezpečnější ohrožení jeho podstaty přicházela a vždy znovu přichází zevnitř – od lidí, kteří navlékli skautské košile ze všech možných důvodů, jen ne z hlubokého přesvědčení a oddanosti skautským ideálům, principům a cílům.
Takovému vnitřnímu nebezpečí se čelí nejhůře – destrukce přichází pro řadové, skautskou prací v oddílech zaujaté bratry a sestry plíživě, nenápadně, formou nejrůznějších drobných i větších změn, úprav, ústupků od nároků, redukcí programů, „novátorských vylepšení“ – často pod chytrou záminkou, že jde o „dobové trendy“, „nové situace“ či napodobení pochybných vzorů zvenčí, tj. z jiných organizací skautských i neskautských.
Dovídám se, že kdosi kdesi vyslovuje názor, že skauting je vlastně „koníčkem“, tedy jakýmsi „hobby“.
Tak tedy: my, kteří jsme složili dva sliby – Slib věrnosti skautským zákonům a zásadám a pak činovnický Slib pracovat pro skauting, jsme vlastně slibovali oddaně pěstovat jakési „hobby“, koníčka, který nám má příjemně ukrátit čas?! – Tento poslední důvod, totiž nějak „vyplnit volný čas“, tedy čas mimoškolní, mimopracovní, zřetelně souvisí s pokusy narušit naše snahy, aby skauting byl celoživotním programem, přesvědčením, životním stylem, kompasem na cestě životem, vážnou a tvrdou prací na sobě ve prospěch společnosti i vlasti. Jsou zde pokusy redukovat celou výchovnou soustavu skautingu na trochu zájmových schůzek, táborů, výletů a atraktivních akcí – třeba i bok po boku jiných „dětských“ spolků a organizací, čímž se smazává skautské specifikum a nebezpečně rozostřuje obrys jeho poslání.
Nikoliv: skauting není a nemůže být pro nikoho koníčkem! Koníčkem je třeba luštění křížovek, nebo sestavování puzzle, nebo i sbírání nálepek od tavených sýrů (nebo i primitivně pojaté sbírání známek, neboť filatelie často bývá vysoce odbornou činností a má i kulturní význam). Ten, kdo přichází s názorem, že skauting může být koníčkem, mluví tak buď z absolutní neznalosti a nepochopení, a pak jde o čirou hloupost, nebo šíří takovýto dehonestující názor na skauting účelově, z pozice nenávisti ke skautským ideálům, zvláště těm principiálním, duchovním. A pak je ten jeho „koníček“ vlastně „Trojským koněm“, v jehož dutině se má dovnitř našeho skautingu vpašovat arzenál nepřátel, dodnes a stále číhajícího na možnost definitivně porazit skauting jakožto vznešené, povznášející, smysl života potvrzující hnutí. Jakoby nestačilo, že náš český skauting tolik utrpěl na své vážnosti i pověsti opakovanými zradami, rovnajícími se vydání klíčů od pevnosti do rukou smrtelného nepřítele – po roce 1948 a po roce 1968! Stále zde máme – jako zadřenou třísku, či spíše jako opouzdřený nádor, schopný šířit své metastázy po organizmu skautského hnutí – řadu „schopných“, všehoschopných lidí. Pár demagogů, lidí bůhvíjak zaměřených – mohou způsobit velké škody, byť jen okrajově vyřčeným názorem, že „skauting je koníčkem“!
Buďme pozorní a vnímaví vůči takovýmto podsouvaným tezím, dříve, než nám zaplevelí celou zahradu skautství svým plánem učinit z Junáka pouhý „volnočasový, koedukovaný spolek dětí a mládeže“. Varujme se „koníčkářů“!
Skautské listy č. 33, leden 2003; občasník pro skauty a skautky
≈ převzato z bývalého občasníku SKAUTSKÉ LISTY ≈