Skauti a antiskauti

---

Ohlédnutí za varovnou historií Junáka

Večer dne 9. ledna 2003 vysílala TV 2 dokumentární pořad „Ztracená duše národa“, část nazvanou Ztráta slušnosti. Jakkoliv je tento podtitul příliš slabý k označení surových nelidskostí o kterých dokument pojednával, jakkoliv mnohé z těchto, příliš snadno a rychle zapomínaných historií bylo mi už známo, přece jen mnou znovu otřásla až drtivá váha zločinů, které předčily i hrůzy nacistů: co dokázali dělat Češi Čechům!

Na tragických osudech tří starých žen byla tedy znovu poodhalena děsivá tvář režimu, nastoleného u nás „Vítězným únorem“ 1948. Jednou z těch obětí, už zemřelou sestru Rakšu – Dagmar Skálovou – jsem, stejně jako jejího už zvěčnělého manžela bratra Čila – Dr. Karla Skálu – poznal i osobně po jejich propuštění z mnohaletého vězení; bratr Čil mne v Olomouci navštívil a dokonce u nás i přenocoval, takže měl čas mi mnoho vyprávět. Ta historie nezdařeného, zrazeného, ale skautsky statečného pokusu o odboj („Slibuji na svou čest… milovat vlast svou…“) je dostatečně známá, zde jen dodám: toto byli praví skauti! Jak vysoko, převysoko, stáli mravně nad antiskauty, nad lidmi, kteří v téže době – při prosazování totality i ve výchově mládeže – tak velice vstřícně a v rozporu s danými sliby zaprodali Junáka předvoji KSČ – Pionýru a ČSM; lidmi, kteří po dvou desetiletích, nedbajíce varovných zkušeností, provedli – hanobíce skautskou lilii – totéž. Pod falešně vykládaným heslem „Zůstaňme s dětmi“ (jakoby Junák neměl být celoživotním a hlavně demokraticky orientovaným hnutím!) zavedli tito lidé z Ústředí svévolně a zrádně celou organizaci opět do sjednocené, rozuměj totalitní organizace, řízené KSČ – a co víc: v analýze té krátké dvouleté poloskautské činnosti dokázali i naplivat na skauting, opět „odhalený“ jako nepřátelskou, buržoazní, kapitalistickou, militaristickou, imperialistickou (atd., atd.) výchovu…

Člověk by řekl, že jestliže někteří lidé snad udělali z neznalosti takovou chybu v r. 1948, kdy ještě totalita neukázala naplno svou krutou tvář, že po průkazně věrolomném „vstupu vojsk“ r. 1968 už nikdo nezradí skautské sliby a ideály – ale Jidášové se našli opět a opět přímo v Ústředí! Jakési „akční skupiny“ nepřipustily ve slibném „Pražském jaru“ ani návrat Junáka do svazku mezinárodní skautské organizace, ani obnovení jakéhokoliv duchovního zaměření těch oddílů, které takto chtěly realizovat svůj program, chtějíce dodržet první princip, stanovený už Baden­‑Powellem: „Duty to God“. Pamatujete si ještě ty vnitřní spory let 1968 a 1969 v Junáku, bratři oldskauti a oldskautky?

Pamatujte a nezapomínejte! Neboť aktéři této smutné historie dosud žijí a působí, někteří s významnými skautskými tituly, uznávaní a oceňovaní mladou a nejmladší generací nepamětníků. Jména, alespoň některých z nich, byla tu a tam zveřejněna v neoficiálně vydávaných seznamech spolupracovníků StB. Ale oficiální vůle rozkrýt a zveřejnit všechny ty nádorové hlízy v těle skautingu chybí: léta jdou a ony se už dokonale opouzdřily. Rozvrat hnutí pokračuje nebezpečným způsobem: obratným přesouvání akcentů, hodnotových stupnic, ideálů skautství směrem k něčemu sice atraktivnějšímu, pohodlnějšímu, jistě i líbivějšímu leckomu z dnešní společnosti, v níž vládne stále více rozvolněná morálka, pohodlnost, neskromnost, sobectví. Tím, že velice „vzdělaní“ antiskauti, aby se zalíbili jistým skupinám mládeže (především roverského věku) přitakávají takovému trendu („je jiná doba, mějme jiné cíle, překročme konečně Baden­‑Powella, jsme v 21. století…“), tím konají tichou práci termitů, rozhlodávající skautské hnutí potřetí – doba se svou devalvací hodnot, absencí jakýchkoliv přikázání, doba bez víry ve věčnost jim napomáhá! Hrubý materializmus, byť ne ten komunistický, jim k tomu napomáhá!

Nevím, nemohu vědět, zda je stoprocentně pravdivý onen záznam z archivů StB, že jeden čelný činovník, uváděný v možná místy sporných „Cibulkových seznamech spolupracovníků StB“ i se svým registračním číslem a krycím jménem, byl pověřen likvidací Junáka „zevnitř“. Není mým úkolem, ani v mých silách provést nějaké pátrání v tomto směru – spíš bych očekával, že někteří pracovníci dnešního Ústředí Junáka, kterým tak záleží na „image“, čili pověsti organizace, že zadávají její propagaci reklamním agenturám, pustí se do pátrání na příslušných odděleních Ministerstva vnitra sami. Pokud to nevědí, lze požádat o zpřístupnění svazků bývalé StB ve smyslu paragrafu 5, písmene b) a c) zákona č. 107/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1996 Sb. Poznání pravdy o některých dodnes působících antiskautech uvnitř hnutí by tváři Junáka více prospělo, než nevlídné postoje a odmítání spolupráce s jinými skautskými uskupeními u nás!

Drahé sestry, vážení bratři, když jsem viděl ve zmíněném pořadu televize třesoucí se, stářím i dlouholetým vězením těžce poznamenanou sestru Rakšu – Skálovou, ženu až do konce duševně svěží a hlavně duchovně vysoko, převysoko stojící nad úspěšnými „soudruhobratry“, kteří ve svých funkcích zradili i zklamali, měl jsem pocit dějinné křivdy a doslovně urážky skautských ideálů – tím víc a tím hůř, že dnešní generace „junáků“ o tom už nemluví, nechce slyšet, nezajímá se o to! Jeden po druhém umírají a odcházejí do světa Vyšší spravedlnosti skautští hrdinové, skautští mučedníci a – troufám si to tak nazvat – skautští svědci, neboť většina z nich se vyznávala, že přežili kruté týrání a dlouhá léta věznění jen díky své pevné víře: víře v život, v pravdu, ve skautské ideály a Stvořitele.

Odcházejí, ale nesmějí zmizet z našeho duchovního obzoru! Mají svůj pomník alespoň v našich věrných srdcích. ve chvíli, kdy i my bychom jejich odkazu zapomněli, skončí skauting u nás. Nedopusťme to!

Skautské listy č. 34, únor 2003; občasník pro skauty a skautky

---

≈ převzato z bývalého občasníku SKAUTSKÉ LISTY ≈

❧ ❧ ❧